Dobro umírá dřív I

S věčností svou, co vrací se král,
kráčet si slávou a být milován.
Království slabých, co padá jak déšť,
sepsáno krví, táhni a běž!

Názor tvůj, co rozkuchává bič!
Slzy tvé, co odplouvají pryč...!

Dál sekery vládly a drtily zem,
dobyly zem tvou, jak žít po svém?
Strach z oceli pláče a nutí tě skrýt,
dobro vždy umírá dřív!

Pod hadrem z nervů jen slabý dech,
tiše okolo kráčí smrt na křídlech.
Se sluncem město, co náhle už spí,
zrada na pásech nad zemí bdí.

Zemi tvou teď rozkuchává bič!
Slzy tvé, co odplouvají pryč…!


Dál sekery vládly a drtily zem,
dobyly zem tvou, jak žít po svém?
Strach z oceli pláče a nutí tě skrýt,
dobro vždy umírá dřív!