Dobro umírá dřív II

Bál… světla svírá, svůj čas, rozprostírá se den, komu zbývá, zas spí, odpouští noc otrockou.
Tvář... bolest zvláštních slov dar, rozpíná čas úskokem vzad,
jak je zvláštní, zas spí čistá touha v hrdosti.

Dál kvetou růže pro zášť, falešných idolů…
zvláštní směr, co nabírá…
Den, jak se zdává, co víc se dá říct, falešným symbolům
na kapkách slin, bez svědomí… svou cestu jít…


Dál odplouvá na slzách tvář, snít a žhnout, když spánek je žhář.
Vem mě čert, snad svět, co já vím, spalte mě zaživa, spím.
Klíny do hlavy vtlouká mi král, smrti vstříc, když jsi se jí smál.
Vem mě čert, snad svět, co já vím, spalte mě zaživa, spím.


Dál kvetou růže pro zášť, falešných idolů…
zvláštní směr, co nabírá…
Den, jak se zdává, co víc se dá říct, falešným symbolům
na kapkách slin, bez svědomí… svou cestu jít…

Dál odplouvá na slzách tvář, snít a žhnout, když spánek je žhář.
Vem mě čert, snad svět, co já vím, spalte mě zaživa, spím.
Klíny do hlavy vtlouká mi král, smrti vstříc, když jsi se jí smál.
Vem mě čert, snad svět, co já vím, spalte mě zaživa, spím.

Dobro vždy umírá dřív!