Svůj život zvládnout sám

Strachem z dalších dní, co skrývá žal i pláč.
Schovat se vlastním snem a hledat kudy dál…
Sám sebe teď nenacházíš, duše tvá usíná…
Žít život jak z dávných svazků, srdce ti umírá.

Snít, projít svou zář, v žáru dní skrývat svou tvář nenápadnou,
vládne můj stín nad duší tvou, srdce dál spí… a kdo má klid?
Kdo zvládne sám své vlastní já, omyl a stud, kdo zvládne svůj žal? Pokořit stesk, zničit svůj chrám, soukromí své… kdo zvládne dál?

V bludných kruzích kroužit, cesta tu nekončí. Je to snad možná lehčí,
kdo ví? Co já vím…
Sám sebe zas nenacházíš, stín tě zakrývá…
Snít život, jak z módních trendů, duše tvá usíná.

Snít, projít svou zář, v žáru dní skrývat svou tvář nenápadnou,
vládne můj stín nad duší tvou, srdce dál spí… a kdo má klid?
Kdo zvládne sám své vlastní já, omyl a stud, kdo zvládne svůj žal? Pokořit stesk, zničit svůj chrám, soukromí své… kdo zvládne dál?

Černá sůl a v tobě, ticho, beznaděj. Ve vlastní mysli bloudit,
a hledat odpověď.
Prostě nic nenacházíš, prázdno tě obléhá…
Krev s chlastem se v žilách vaří a sen ti odlétá.

Snít, projít svou zář, v žáru dní skrývat svou tvář nenápadnou,
vládne můj stín nad duší tvou, srdce dál spí… a kdo má klid?
Kdo zvládne sám své vlastní já, omyl a stud, kdo zvládne svůj žal? Pokořit stesk, zničit svůj chrám, soukromí své… kdo zvládne dál?