Lil Andy Neff*

1. sloka
Nezapomenu na Děčín po půl jedný ráno.
Na kolejích bylo chladno, bylo to tak hardcore,
a tak někde v půlce cesty jsem udělal krok stranou.
Kdyby si mě nechyt, letím deset metrů hluboko.

Nemluvil jsem o tom, možná o tom ani nevíš -
- zachránils mi život, a tak jsem zatínal pěstí,
když na Tebe chtěli plivnout všechny tyhle děti.
Víme, co to bylo - bylo to těžký přežít, Andy!

Nevim, nechce se mi věřit, že je to druhej rok,
co jsme táhli bedny někam do prostředka Loun,
aby potom vypadalo, že nás tu noc sejmou peckou.
Stage se plnila černou, když nepočítáš se mnou.

Už nešlo jenom o hiphop, nešlo jenom o flow;
nerozbil jsem hlavou okno, takže bylo všechno ok.
Proto nás pojilo pouto, vedli jsme společnej boj.
Paks mi vrazil kudlu do zad, nikdy nepochopim proč.


2. sloka
Pamatuju na tu zimu, když odešla Mari,
kdyžs chtěl pomalu vykrvácet do napuštěný vany,
na ty rány, na ten papír, plány Tvojí sebevraždy...
Já jsem si to neodpustil, že ses vážně zabil.

Popisoval si ty stavy, jak před tebou rostly mrakodrapy,
lidi chodí místností, věci mění barvy...
Vidíš, co dokážou ty prášky. A když sis vzal
místo dvou třicet čtyři, byl to zázrak, že jsi zpátky,

že ses vrátil. Vzpomínáš si na ty řádky? Psals mi,
že kdybych šel pryč a místo mě by přišla Mari, neváhal bys
ani chvíli a prostě se mě zbavil navždy. Já po boku Máji
nechápal a nemohl to strávit.

Ale když teď Wenn tak září, cejtim přesně to samý,
co jsi cítil Ty a cítíš k Mari. Už vím, co jsou vztahy.
A tak jsem se modlil, aby jsme byli oba stejně šťastný.
...a bůh ví, kurva ví, že to nezůstane přáním.