Alex Stage-Stage Story

Byla jsi jen malá holka plná snů a představ,
úsměv a otázka, co vod života čekat.
Láska a rodina byl tvůj malej svět,
bylo to tak snadný tolik věcí nevidět.

Volnej čas a škola, ta nejlepší ve třídě,
nemohla jsi vědět že to samo nepřijde.
Kdo mohl tušit, že to možná nevyjde,
byla jsi tak šťastná, byla jsi jen dítě.

Časem přijdou otázky co a jak, kam dál,
časem přijdou odpovědi, nikdo se tě neptal.
Nic neni na pořád, jednou přijdou změny,
otevře se svět, musíš zbořit stěny.

Nemůžeš jen stát, sama si musíš vybrat,
zvolila sis gympl to byla první chyba.
Poznala jsi průměr, už nejsi jediná,
deprese a stres vždy to nějak začíná.

Už nejsi nejlepší, poznáváš lidi kolem,
to už jste se seznámili po nějaký době.
Na vrch se usmíváš, střepy nosíš v sobě,
poznáváš svůj svět, jakej je kdo člověk.

Jak už to tak bejvá, zažili jste ňáký akce,
kluby, turné, bary, pár večerů v čajce.
Nový lidi, novej svět, novej život, známý,
něco nový přichází, třeba skéro trávy.

Tak co je to lepší všechno jednou poprvý,
známky škola prospěch už to nějak neřešíš.
Necháváš to plavat, je to tak snadný,
místo toho čekáš na tvůj další balík.

Měněj se ti nálady, zavíráš se v pokoji,
všechno už je v prdeli, kdo vo tebe stojí.
O pár minut dál se směješ jak blázen,
vzala jsi si moc, teď se kazíš na zem.

Potřebuješ pomoct, potřebuješ zapomenout,
zapomenout na všechno, jak se změnil život.
Heroin a koks to bylo první číslo,
už to neni dávno, tak jaký to bylo.

Dávali ti zadarmo, že si musíš zvyknout,
bejt za vodou a klidně si i čichnout.
Nebylo to vždycky, časem chtěli peníze,
věděla si jak je sehnat, okrádalas rodiče.

A když byli pryč, tak zmizela televize, počítače,
spotřebiče zkrátka bylo pozdě.
Žila jsi ve strachu ve svym prázdnym domě,
potřebuješ drogy, potřebuješ hrozně.

Nemohla jsi doufat, že se na to nepřijde,
nemohla sis myslet, že to všechno nepraskne.
Teď na sebe řvete, spoustu věcí nevíte,
nenávist a zklamání, už nejsi jenom dítě.

O pár hodit dál ztrácíš domov nad hlavou,
musela si tušit, že tě prostě vykopou.
Teď jsi sama se zimou, s žízní a hladem,
tak scháníš peníze, ty je scháníš na fet,

Klepeš se na zemi možná bude konec,
koukneš se mi do očí, jsem ten správný člověk.
Tak mi podej ruku, vylez z těch sraček,
vzalas ji a šla, stačil jeden pohled.

Vrátíme se do života, konec špatných voleb,
jsi ta holka číslo jedna, pojď se koukat do hvězd.
Neboj se přijde to, zvládneme to společně,
dostanem se z toho, neboj lásko, usměj se.

Bylo to tak krásný, všechny naše chvíle,
bylo toho tolik co vo sobě nevíme.
Vrátila ses do školy vrátila ses domů,
vrátil se ti život, věřili jsme tomu.

Všechno bylo zase dobrý, starej čas byl zpět,
chybám měl být konec, přicházel čas dospět.
Vrátil se ti úsměv, nekoukat se dozadu,
zas to mělo smysl, přesně tak to mělo bejt.

Potkala jsi starý známí s nima přišli obavi,
pozvánky na párty a s tim přišli problémy.
Zlost, pochybnosti, koks, řvaní, slzy, hádky,
mělas toho dost, všechno bylo zase zpátky.

Nadávky a keci a s tim přišli drogy,
co tě k tomu donutilo podruhý to zkusit,
Mělo to být krásný, byl to jenom pocit,
pročs to vzala znova, víš jak to může skončit.

Neutíkej tomu, poslechni si svojí duši,
třetí šance nebude, kdo pravý soucit.
Bylo toho moc, muselas tím zase projít,
teď ležíš na zemi, sama tady v noci.

Vzala si si větší dávku, než bylo v tví moci,
kdo to může rozhodnout, amfetamin v krvi.
Musíš se připravit, život jede tvrdě,
na chodníku v zimě, byla jsi jen dítě.

Na chodníku v zimě, kde vychladneš rychle,
ve vzpomínkách v hlavě, co všechno člověk stihne.
Asi už je pozdě už nebude zítřek,
touhle nocí končí tvůj KRVÍ PSANEJ PŘÍBĚH..