Lesnění

Vítr kryje pohyb stínů
postav myslí stvořených
lovci již sedlají kostry svých koní
neslyšně mizí mezi těly nejstarších

Vítr ruší zvláštní klid
tady v srdci otců
zbabělé slunce nad zelenou klenbou
roztíná marně závoje mlhy

stromy tančí...

Své údy noří zpět do hlíny
vůně lesa zdá se cizí
stromy tančí teď i ve mně
těla zdobí jantarové slzy

stromy tančí...

Objímám skálu
hluboko v zemi
špičky prstů se dotýkají hvězd
ústa šeptají tichá přání
než oddám se své nehybnosti
než oddám se své nehybnosti

stromy tančí...