Strom

Ač týrán, mučen, zabíjen, nevydá hlásku;
proč se nemstí, kdo ví jen? Snad zná jen lásku.
Když sekera se zatíná do jeho těla,
moje ústa zamčená křičet by chtěla!

Refr.:
Ty ruce pryč, máte v nich klíč,
k životu na Zemi, k čistému vzduchu,
máte v nich kód k tajemství vod -
- jenomže bohužel křičím jen v duchu.
A oni jdou konat věc zlou;
parťáci zkušení nováčkům radí:
"Je to jen strom, páteř mu zlom
a hlavu usekni! Komu to vadí?"

Mlčí, trpí, umírá, v popel se mění;
člověk půdu zabírá, rozum v tom není.
Až je všechny vykácí, zapláčem´ trpce,
svět se stane kremací... Mor na ty blbce!