Samorow

Nad hradem v noci zahřmělo se, zlatý měsíc vystoupil,
blesky v dešti křižovaly se, sem mladý poutník zabloudil.
Lesem plným vlkodlaků, vampýrů i černých sov,
zastavil se před bránou hradu jménem Samorow.

Mříže pozlacené byly, stejně jako měsíc
nad udiveným poutníkem když brána byla dokořán.
Vešel tam a rozhlédl se, nikde ani živáček,
podivné však bylo to, že hudba hrála kolem.

Černokněžník hlídá si svůj dům, s holí kouzelnou.
Křičí hluše z mrtvých snů, na hradě Samorow.

Blesk uhodil do země, tam objevil se čaroděj,
mistr kouzel se svou holí, z rituálu vyrušen.
Hudba ztichla, černokněžník zapěl hlasem vysokým,
slova zlá v jazyce mágů, měnící vše živé v dým.

Černokněžník hlídá si svůj dům, s holí kouzelnou.
Křičí hluše z mrtvých snů, na hradě Samorow.
Čaroděj hlídá si svůj dům, s holí kouzelnou.
Křičí hluše z mrtvých snů, na hradě Samorow.

ARS Valdo Terezce - Hymna sira Valda