Zlodějka

Zlodějka

Dnes brzy se smráká, noc hojnosti čekám.
Hrad v dáli mě láká, šat černý oblékám.
Japonský meč krátký a paklíče třímám,
masku z tmavé látky na oči dám.

Albrecht z Valdštejna lakotně nám vládne.
Dívka nejedna ve vsi strádá, hládne.
To mi jde hlavou, když zámek povolí,
že dělám věc pravou, to každý ví.

a tak kradu, z hladu, v Albrechtově hradu,
plížím a blížím se ke královským spížím.
Jsem černá, úderná a povolání věrná,
cha, jsem nepolapitelnáá.

Uspané stráže a chodba je volná,
cestu mi ukáže postarší komorná.
Teď plody práce jen otrhat zbývá,
pak se z paláce dostat živá!

Ponocný troubí svůj poslední sonet,
na nebi se snoubí milión komet.
Možná už dnes je naposled vidím,
však za to, co dělám se nestydím!

Kradu, z hladu, v Albrechtově hradu,
plížím a blížím se ke královským spížím.
Jsem černá, úderná a povolání věrná,
cha, jsem nepolapitelná.

kradu, z hladu, v Albrechtově hradu,
zas plížím a blížím se ke královským spížím.
Jsem černá, úderná a povolání věrná,
cha, jsem nepolapitelnáá.

Mě nedostanou!