Pojď do kopců

Ten, kdo jedenkrát poznal tu zem, navždy patří k ní.
Tu zem, jejíž píseň jak džbán duši tvou naplní.
Když se kvetoucí vřes zrcadlí v hladinách jezerních,
věčný čas všechny legendy dávné si ukrývá v nich.

Pojď poslouchat písně, co na kopcích déšť vypráví,
když se kapradí dotýká mraků, padá do trávy.
V jeho písních vždy zaznívá naděje, radost i žal.
Nitky příběhů minulých dob, co čas s sebou vzal.

Pojď se na chvíli podívat tam, kde život je sen,
do kopců, když v nich vychází slunce a noc mění v den.
Když se modravé paprsky řek zatřpytí v údolích
náhle cítíš, že starosti tvé se utápí v nich.