Markétka a Voják

Bylo vlahé ráno, krásný máj a na náměstí muzika hrála
A tak Markétka nedočkavá vyšla ven, chvíli před náměstím stála.
Všude vlajky, šátky, zpěv a smích, dudy za zvuku bubnů vířících
Mladí vojáci kráčejí v ulicích. Krásná Markétka se na ně jen smála.

Chvíli pátrala v řadách vojáků po tom vysokém co se jí tak líbil.
Co s ní večer v pátek tancoval a že přijde znovu Markétce slíbil.
Pak ho zahlédla, jak tam v hloučku stál. Jak jí spatřil, hned z dálky jí zamával.
A už před Markétkou s růží stál. Krásná Markétka se na něho smála.

Smutnou zprávu ti Markétko přináším, dneska poslední večer nám zbývá.
Zítra ráno náš regiment odjíždí, služba vojáka nelehká bývá.
Ach můj milý, to vážně se nesmí stát, nesmíš odejít sám jestli máš mě rád.
Chci jít s tebou, za tebe se toužím vdát. Zůstat navždy tvojí jedinou láskou.

Milá Markétko, I když mám tě moc rád, tohle nemůžu po tobě žádat.
Voják musí jít kam mu rozkážou, v cizích zemích bys musela strádat.
Kdybych v bojích pad’, což se může stát, zrádnou kulkou či francouzskou šavlí snad.
Cožpak chtěla bys vidět mě umírat a pak opuštěná za mořem zůstat?

Nemám žádný strach, když mě objímáš, půjdu s tebou i do neznámé dálky.
Bůh nám požehná, jestli máš mě rád i když povedou nás doprostřed války.
Jestli Markétko se mnou chceš odejít, budu šťastný, že za ženu můžu tě mít.
Na všech cestách tě chránit a s tebou být, dej mi ruku půjdem spolu, má lásko.