Už nikdy víc

Tisíce slov, tisíce vět
tisíce pocítů, tisíce jmen
jen jeden člověk a jen jeden sen
na dosah ruky, ale ten splnit nejde.

Je to tak vážný nejde s tim přestat
nechtěl jsem to psát podívej se teďka
řeknu to znova, řeknu to po stý
budu to opakovat podívej na hvězdy.

Seš mezi nima jediná záříš,
daleko odemě je to jak má být.
Jsi jako loď, která se nevrátí.
Pluje stále dál a já všechno ztrácím.

Denně tě potkám chtěl jsem bejt s tebou
vim to musim zapomenout na to co bylo dřív
Přesto mám odvahu naplno říct.

Že můžu jít i když jen sám
bez směru, bez cíle já nevim kam.
Ulicí temnou dokola pořád,
tam a zpátky přemejšlet vo nás.

To co by bylo nebude nikdy.
Co může být nebude nikdy.
Zavřenej do sebe zamrzlý city
kdo tohle udělal to přece víš ty.

Už je to za mnou i když to bolí,
přesto mám sílu do konce dojít.
Nehledat lásku tam kde stojí
popojít dál a kostkama hodit.

Čim větší číslo, tím větší naděje,
nedoufám, nevěřím, nejde to bez tebe.
Promiň mi, loučim se, jdu vlastní cestou
Zavírám knížku a zhasínám světlo.

Chtěl jsem letět jak motýl,
chtěl jsem letět jako pták,
chtěl jsem ukončit svůj život,
když už mi neměl co dát.

Bolest musim nosit, jenže nechci prosit,
prosim dej mi ještě šanci,
prosim jinak asi skočim, skočim

Bolest v mojim srdci nešla popsat
nálada pod psa, samota je kotva co mě drží
stále u dna u dna.

Hudba byla lék (byla lék)
co mě zved (co mě zved)
a teď stojim s tvojí fotkou,
marně hledám odpověď.

Bez tebe jsem mimo život
těžší než se zdá,
a od tý doby co tě nemám
tak už jinou nehledám.

Žádná neni taková jako jsi ty
proč jsem zas opitý mám zapomenout,
nebo psát dál svoje pocity.

Nevidím nevidím ne ne já jsem
neviný mám čekat víc než šanci,
o tebe, že přijdeš víš, že poslední dopis teď moje ruka píše.
No mohlo to skončit dřív než začal tenhle trapnej dokončenej příběh.