Malá dáma

Ta malá dáma,sotva jí je pět,
mámu už dávno nemá,tátu sebral jí svět.
A jak šel kolem čas,dětství jí vzal,
sama bloudí krajem a neví kam šla by zpět.

A tak sní,když usíná,po kom vlásky zlaté má.

Ani své jméno nezná,má tisíc jmen,
strach se jí do očí vkrádá,když přichází den.
Ptám se kdo smích jí schoval,proč je láska sen,
kam se pták štěstí zatoulal,kam uletěl?

A tak sní,když usíná,po kom vlásky zlaté má.


A teď sníš,když usínáš,že po mě vlásky zlaté máš.