Spoutaný

Jsem to já?
Tak bezbranný...
Dříve pán,
teď poddaný.

Té, jež kráčí tady,
znám jí se vším všady
žár - ten má snad v krvi...
Vím, že nejsem prvý...
Spoutaný,
jsem spoutaný -
teď víc než dřív!

Jsem to já?
Muž v rozpacích...
Rozdrtí
mě v podpatcích

Mám se bránit?
Jak a čím?

Či být ji područí?
Svou touhu vykřičím,
je má i ničí -
/:spoutaný,
jsem spoutaný:/
teď víc než džív.
A místo kostí - proutí.
Snad ví, jak moře rozvlní.
Dál má představení hroutí.
Pouštím vše - kromě ní!

Mám se bránit?
Jak a čím?
Když má mě v náručí,
svou touhu vykřičím...
Je má i ničí.
Spoutaný
jsem spoutaný!
Spoutaný
jsem spoutaný
snad víc než dřív!