Fantasmagorie

„Nenávist není nic jiného než neuspokojení. Každá nenávist má svůj hluboký smysl a ten ji vede.“ (Antoine de Saint Exupéry, Citadela)

Země Fantasmagorie ve mně!
Výsostné území múz lechtivých.
Tance roztomilé dekadence,
naděje vykvétá z iluzí.

Je to ve mně, uniknout nejde,
spojené cesty, jeden světadíl.
Nenechám rušit gotickou duši,
tančení do černě oděných víl.

Svíce oslavuje odchod Apollóna,
na trůnu sedí šera svit.
Luna se usmívá, dolévá vína,
touhy je třeba ukojit!

Země Fantasmagorie ve mně!
Výsostné území múz lechtivých.
Tance roztomilé dekadence,
naděje vykvétá z iluzí.

Trýzněná duše Mefista volá,
s přízraky v souznění všední dny proklíná.
Trápené tělo temnota objala
na nových cestách mířících do klína.
Galerie vizí vězením bez mříží,
nejde z ní odejít, tak jako z divadla.
Niterním vesmírem komety korzují,
okamžik záblesku, pak touha vyhasla.

Země Fantasmagorie ve mně!
Výsostné území múz lechtivých.
Tance roztomilé dekadence,
naděje vykvétá z iluzí.

Země ve mně!
Výsostné, lechtivé,
roztomilé,
rozkvetlé.

Fantasmagorie,
území múz,
tance dekadence,
naděje v iluzích!