Balada o lásce a srdci

Ta má láska, ta mě trápí,

ta mně spáti nenechá

Netuší to vůbec moje milá

nevěří, jak moc mi ublížila,

snad mě utrápí

Netuší to vůbec moje milá

nevěří, jak moc mě bolí

srdce v žalu utápím



A milý můj málo dává

srdci mému pokoje

Naříká i na slunci i v dešti

že prý má jen lásku a ne štěstí -

chtěl by oboje



Co po lásce, když tě v dálce

konec šťastný nečeká?

Co po lásce, když tě v dálce

kopec štěstí nečeká?



Nechci být před zavřenými vraty

Nechci sbírat pod nebem prach zlatý

– snění člověka

Nechci být před zavřenými vraty

Nechci sbírat pod nebem prach

když je cesta daleká



Co po cestě, že je dlouhá?

Však ti láska poradí

Co po lásce, když zlá touha

cestu k srdci zahradí?



Ocení, kdo lásku v duši nosí

ztracený že ještě je tu kdosi,

kdo tě nezradí

Ta má láska, ta mi schází

až mě žalem zamrazí

V srdci mém jak v řece plují ledy

Miluj víc, jak žil bys naposledy

– nic ti neschází

V srdci tvém jak v řece plují ledy

Miluj víc, jak žil bys naposledy

Láska přichází



Mám tě rád, má lásko, vím,

a v co doufám, uvěřím,

V žáru léta, v šeru zim

už nikdy nebude v mém srdci stín

Máš mě ráda, lásko - vím

a v co doufáš, uvěřím

V žáru léta, v šeru zim

už nikdy nebude v mém srdci stín