Magda

Všude kolem zlátlo obilí

a já tenkrát v kraji tom se cítil strašně sám.

I čas, jindy ďábel zběsilý,

na místě tu stál a přál si sloužit jenom nám.



Jenže právě tenkrát celý svět

nám našeptával - čas,

ten jako dospělý je lhář

a v té době osamění,

vítězství i pokoření,

uviděl jsem tvoji krásnou tvář.



Jenže jsem to nebyl právě já,

koho tenkrát mívala jsi obraz před sebou.

Proč ten druhý lásku nepozná?

Jenom bílý měsíc věděl všechno o vás dvou.



Já chtěl ale také pravdu znát

a na blízku ti být,

ač o to vůbec netojíš.

Od svítání do soumraku

planě jsem snil o zázraku,

že ten cit v mých očích objevíš.



Ref.: Magdaléna,

dýchal jsem vůni tvého jména

a tvou čest chránil ve všech scénách,

které jsem tajně prožíval.

V tom čase zrání

toužil jsem po tvém milování.

I dnes to cítím, nemáš zdání,

jak moc jsem o tvou přízeň stál.



A pak náhle zmizel zlatý prach,

zmizel ze všech polí, tajných snů i souhvězdí.

Čas vyléčil bolest po kapkách,

ve mně dál však zůstával ten smutek holých zdí.



Snad jsem ti i psát pak o tom chtěl,

dnes je to všechno dávno.

Tak co na tom záleží?

Jenom s každým létem znova

začínám si opakovat

jméno, pro něž směl jsem pár dní žít.



Teď tu tiše sedíš přede mnou,

vím, že moje píseň sotva krásná se ti zdá.

Já však mám svou šanci nádhernou

říci v tuto chvíli, co už nikdy nepřiznám.



Říci, že to šťastné setkání

mi otevřelo ráj,

že k mému světu náležíš

a že někdy spát mi brání

tvoje matné pousmání.

O tom zpívám, zatímco ty spíš.



Ref.: Moje Magdaléna,

dýchal jsem...



Ref. 2: Moje Magdaléna,

dýchal zas vůni tvého jména.

Býval jsem princem ve všech scénách

i život vlastní v sázku dal.

Proč slova váznou,

kam se mi ztrácíš nocí prázdnou?

Ukrývám touhu nehoráznou

a čekám na tvou lásku dál.



Moje Magdaléna,

moje, moje Magdaléna.