Obraz

Zůstaň stát, ať tě můžu namalovat

Naplň svůj smích úsměvem

Tvůj mrtvý stín zas a znovu oživovat

marně zkouším



Klidně můj si vem

Zůstaň stát, než tvé křivky

v plátno vložím

Sama své kráse uvěříš

Obraz tvůj bude nejcennějším zbožím

Pochopím, že o mně málo víš



Snad jsem v tvých očích

případ vyřešený

Nespěchej s příkrým souzením!

Vytvořím možná první portrét ženy,

jež zlé se mnou sdílí

a občas i chvíli ticha...



Netvrdím, že to ticho není zrádné -

u břehů množí vzdálenost

Za noci sním o tom,

co nezvládnu za dne



Je toho stále víc než dost

Až mě tvá láska

před vyhnanstvím spasí,

na oltář bílou svíci dám



Pak spálím obraz tvé andělské krásy

a zůstanu sám

Nejspíš zůstanu sám navěky...

Zůstaň stát, ať tě můžu domalovat

Naplň svůj úsměv uznáním

Tvůj mrtvý stín už nechci oživovat

Ruku mi dej do dlaní