Purpůra

Tiše a ochotně purpura na plotně voní, stále voní,
nikdo si nevšímá, jak život mění se v dým.

Snad někde v podkroví, básníci bláhoví pro ní, slzy roní,
hrany jí odzvoní rampouchem křišťálovým.

Slunce se vynoří, hned však se k pohoří skloní, rychle skloní,
a pak se dostaví dlouhá a pokojná noc, dlouhá a pokojná noc,

Tiše a ochotně purpura na plotně voní, stále voní,
po ní k nám vklouzlo to tajemné kouzlo vánoc.

Slunce se vynoří, hned však se k pohoří skloní, rychle skloní,
a pak se dostaví dlouhá a pokojná noc, dlouhá a pokojná noc,

Tiše a ochotně purpura na plotně voní, stále voní,
po ní k nám vklouzlo to tajemné kouzlo vánoc.