Gabriela Gunčíková - Meky Žbirka - Atlantída

Zem pradávných sluncí
v chladném stínu tajemství
na mapách jí dávno není
Zem pradávných sluncí
neznáš její žalospěv
a moře nevydá víc ten svět
Pod hladinou spí kámen s tváří naveky
v nehybném stínu řas
a milenci jsou si v té hloubce vzdálení
s rukou se míjí vlas

Pouze moře přes brány času
žene na břehy sloupy vln
moře přes brány času ven vynáší sloupy vln

Zem ztracených sluncí v oknech bloudí oči ryb
tam hluboko není kam odejít
zem ztracených sluncí v oknech bloudí oči ryb
hledají klíč od úst
Pod hladinou spí kámen tvář a testament
v nehybném stínu řas
čas zůstal tam stát očima hvězd se dívá svět
v té hloubce je něco z nás

Neřekne nám však více
kde mrtví v něm bydlí
neřekne nám však více
co města v něm skrývají