Pocity

Dobře to znám,
když jen tak přemýšlívám,
ty zasraný pocity,
že zase zůstal jsem sám.
Nevim, jestli na to mám,
i když mám právo to chtít,
všechny ty vzpomínky a sračky
za hlavu zahodit.

Nechci to zpět,
už ani na malou chvíli,
je to pryč,
jak krev z podřezaný žíly.
Nechci bejt sám,
ale ani s tebou být,
štěstí za sebou nehledám,
teď chci zas dopředu jít.

REFRÉN
Smutek je pryč!
Odešel z mý mysli i s tebou,
bylo to fajn,
ale snad chtěl bych zapomenout.
Ze sraček vstát,
vzchopit se a dál jít,
teď už chci jinou milovat a šťastnej zas být.

Teď v duši mý,
zvony samoty zní,
čekám na tu,
která je zase utiší.
Mezi city
se moje mysl potácí,
všechny věci najednou
svůj smysl ztrácí.

Vím, že jsem sám
a srdce krvácí,
osud mě zas projednou
na kolena kácí.
Život je boj,
nikdy ho nebudu vzdávat,
teď zpátky na nohou,
připraven rány rozdávat.