Py

Pytlák s pytlem klopýtá pýrem
Ve svitu měsíce kudla se třpytí
I když ta kudla je tupá jak kopyto
Je to jeho pýcha, vždycky něco chytí

Pytlák už pyká, svědomí zpytuje
Z toho, že pytlačí, trochu se pýří
I když je bez brýlí, slepý jak slepýš
Vidí jak trávou sem bažanti míří

Zamíří na toho, co se tak čepýří
V tom se však rozklepe pytlákův pysk
Přiletěl netopýr, pyl tady rozvířil
Pytlák si kýchnul a unikl mu zisk