Tajemný hrad

Říkal - pojď se mnou, a nesmíš se bát -
vzal mě na místo, kde smíme si hrát,
šátek vzal a oči mi s ním zavázal.

Cestou úzkou mě po trávě ved´,
na nás dýchal jen pradávný svět,
když šátek sňal, stál tam hrad,
který z pohádek znal.

Vzdálený, tajemný,
výškou svou dotýká se oblaků,
vzdálený, tajemný
skalní hrad, jenž z dálky ční do mraků.

V dávných dobách tu žil starý král,
možná klaun, který na loutnu hrál,
bílej stín, jenž se proháněl sám v komnatách.

Stádo koní páslo se v zahradách,
kejklíři přešli přes hradní práh,
příběh můj, ten se stal však jen v mých představách.

Vzdálený, tajemný,
výškou svou dotýká se oblaků,
vzdálený, tajemný
skalní hrad, jenž z dálky ční do mraků.

Vzdálený, tajemný,
výškou svou dotýká se oblaků,
vzdálený, tajemný
skalní hrad, jenž z dálky ční do mraků.

Skalní hrad, jenž z dálky ční do mraků.