Bílá paní

Šel jednou chlapík z Drnova s dcerou v noci natrhat vivke
byla už půlnoc a tak dá rozum, že neměl veliký IQ.
Když prošli okolo božích muk a domů se vraceli,
U kříže potkali ženu v bílém a ji nepozdravili.

Byla to chyba, na to ona vzdychla:
A-a-a-a-a-ach, ach já nebohá bílá paní,
jaké vy to máte vychování?
Ach, já přece nejsem žádný vrah,
ze mě nemusíte míti strach.

Když s těma rancema spěchali domů a už byli u Žižic,
furt bylo slyšet vzdychání z dálky, ba možná ještě víc.
Hrůza je obešla, studený pot polil, odhodili rance s vikví,
polomrtví oba běželi domů, na tohle nebyli zvyklí.

Byla to chyba, na to ona vzdychla:
A-a-a-a-a-ach, ach já nebohá bílá paní,
jaké vy to máte vychování?
Ach, já přece nejsem žádný vrah,
ze mě nemusíte míti strach.

Druhý den ráno se ten chlapík sousedovi svěřil,
ale ten vůbec nevypadal, že by mu to věřil.
Přesto mu to nedalo a o půlnoci, u kaple seděl, kříž v ruce měl,
a když šla kolem, strhnul jí závoj, než pad hrůzou, oněměl.

Byla to chyba, na to ona vzdychla:
A-a-a-a-a-ach, ach já nebohá bílá paní,
jaké vy to máte vychování?
Ach, já přece nejsem žádný vrah,
ze mě nemusíte míti strach.

Navečír v pátek v obecním hostinci, seděli sedláci po práci,
povídali o té bílé ženské a dělali si legraci.
Potom se rozhodli, že na ni půjdou a když ji potkali, jeden ji pozdravil.
Vtom ona zmizela, však strh se vítr a v dáli někdo zavyl.

Všichni se ohlídli, zařvali hrůzou, za nimi běžel ohnivý pes.
Všech osm hrdinů vtrhlo do lesů, možná tam bloudí ještě dnes.
A bílá paní dál tudy chodí; myslíte, že je to báje?
Běžte tam a o půlnoci počkejte u Panina háje.