Královno věř mi

1. Konečně ticho pod vlajkou zbabělých

vzala mě včerejší noc a už jsem to nebyl já,

vždycky tak silný vždy první z posledních

je toho na mě už moc, včerejší den se mi snad jen zdál.


R: Královno, věř mi,

nejsem poslední, kdo položil svět na tvůj práh.

Královno, věř mi,

až se rozední, další princ bude hrát o tvůj strach.

2. Sílu všech stromů, hvězd, božích doteků

v jediným překrásným snad, asi to nebylo jen jsem chtěl,

teď zpátky dole, slibů až po střechu,

už se tě nehodlám bát, stejně nedělám, co bych měl.

R:

3. Polední teplo prý všechno vyléčí

i malý zbytečný strach z toho, co snad jsem řek,

jednou to poznáš, vášeň i bezpečí,

stříbrný vítr a snad i lásku a za ní vděk.

R:

+ Královno, věř mi,

nejsem poslední, kdo položil svět na tvůj práh.

Královno, věř mi.