Cesta

Opičímu králi já se neklaním,
vždycky se ztratím jak nad ohněm dým.
Na mě nemůžou drábové a verbíři.
Ať jsou mi v patách, ať mě honí.

V očích jen písek na polích blín,
jdeme dnem, nocí já a můj stín.
Na čerstvých pastvinách, v kamenných mohylách,
podivná píseň z dálky mi zní.

Svou cestu si hledám, svou cestu už znám.

Prostor a čas zůstává v nás.
Až dojdeš ke břehu, ucítíš úlevu.
Pak dál musíš jít, zlou můru zaplašit.
Dívej se, dívej, dokud máš čas.

Svou cestu si hledám, svou cestu už znám.