Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
When our flames were lit by chaos...
We knew not the grip; the bondage of light
Then he waved his sceptre, and cosmos was formed
Too late we knew our freedom was lost
He blinded us; polluted our minds and forced us to drink his blood
I will show the world god's true face, I will let the thunder roar... forevermore
I've deceived his world, but regained paradise in the fire of my soul...
(But) in the death of wind I sleep, as I wail this petrified landscape
Chaos, anguish... an optimum affection in the clarity of certainty... so empty
[The voice of the dark souls:]
"Mighty Lucifer - thou art the light that leads to darkness
AS much as I praise thee, I love thee without praise...
As much as I love myself, I adore thee relentlessly
Thou art our true father; the wine of Venus, the essence of our hope"
Death, solemn death of the reaper's star, devour his legacy from afar
I fumble... live... I fall... die; isolated in the crowds of god... and suffering
In between lurks the everlasting absence... for my dark euphoria
Thence I am sovran created, like in heaven, myself... and I fell in fury
The indolence of solitude may drive out the soul of its sermon,
And memory shall be lost to the blood which hopelessly pulsates
The indolence of solitude may drive out the soul of its sermon,
and memory shall be lost to the blood which hopelessly pulsates...
...in our excruciating hearts
"Is this the region, this the soil, the clime,
This the seat that we must change for heaven,
This mournful gloom for that celestial light?
Be it so, since he who now is sovran can dispose and bid what shall be right...
Fardest from him is best whom reason hath equald
Force hath made supreme above his equals
Farewell happy fields where joy for ever dwells...
Hail horrours, hail infernal world, and thou profoundest hell
Receive thy new possessor...
One who brings a mind not to be changed by place or time"
In this abyss we shall be free
Here we shall celebrate the coming war
Když jsou naše plameny osvíceny chaosem…
Neznáme pochopení; sevření světla
On poté ovládne žezlo, a kosmos se zformuje
Příliš pozdě jsme se dozvěděli, že naše svoboda je ztracena
Oslepil nás; zneuctil naše mysle a nutil nás pít svou krev
Ukážu světu Bohovu pravou tvář, nechám hrom řvát… navždycky.
Odmítl jsem jeho svět, ale znovu získaný ráj v ohni mé duše…
(ale) v závanu smrti spím, jak jsem oplakával tu zkamenělou krajinu
Chaos, muka… optimální záliba v jasné věci… tak prázdné
Mocný Lucifere – tvé umění, světlo, co nás vede temnotou
Jak moc jsem se k tobě modlil, miluji tě i bez modlitby…
Jak moc se miluji, neúprosně tě uctívám
Tvé umění pravého otce; víno Venuše, esence naší naděje
Smrt, konečná smrt hvězdy násilníka, pohltí jeho odkaz z dáli
Tápu… živý… padám… umírám; izolován v božském davu… dusící se
Skrývající se mezi nekonečnou neúčastností… pro mou temnou eufórii
Proto tvořím, jako v nebi, sebe… a propadám zuřivosti
Lhostejnost samoty vyžene z duše kázání
A vzpomínka může být ztracena v krvi co nadějně pulzuje
Lhostejnost samoty vyžene z duše kázání
A vzpomínka může být ztracena v krvi co nadějně pulzuje
… v našich ukřižovaných srdcích
Je toto místo, tato půda, toto podnebí,
Je to místo, kde se musíme dostat do nebe
Truchlivé šero pro to nebeské světlo?
Nech to být, dokud je kým je může uspořádávat a nabízet co je správné