Ichisah!

V staletém městě v neznámé zemi
v polední výhni šel ulicemi,
v kapse měl láhev nebeské whisky,
když někdo blízký zavolal:
hej, ty tam dole na parkovišti,
ty budeš příští král!

Stáli jsme poblíž, hned u garáží,
když hlídač mávnul umělou paží:
co ty víš, chlape, o naší žízni,
že bys měl bližním kralovat,
ten muž se usmál: víte, já spěchám,
a tu flašku vám nechám rád.

Copak nevidíš, že hořím, a nevíš, že to bolí,
džípy nás honí po makovém poli.

Chisah! Chisah! Ichisah!
Chisah! Chisah! Ichisah!

Rozdává radost, jásali jedni,
ještě než hlídač zakřičel: sedni,
prodáváš chlast, chlape, bez povolení,
a odtud není cesty ven,
lvi jsou teď sytí a sekera tupá,
tak budeš upálen.

Nevidíš, že hořím, a nevíš, že to bolí,
a že džípy nás honí po makovém poli?

Chisah! Chisah! Ichisah!
Chisah! Chisah! Ichisah!

Řekni mi pravdu o mojí vině
po vší té bídě a kocovině,
pomoz mi vyhnat ty jezdce z mé hlavy,
teď je ten pravý okamžik,
v očích mám kouř, a tak procházím krajem,
kde jsem jen nájemník.

Copak nevidíš, že hořím, a nevíš, že to bolí
mě stejně tak, jako proroky i voly?

Nevíš, že jsme jediní a že není cesty zpátky,
když vojáků je mnoho a když dneska
je tak hrozně krátký den?