Duff - Stejně tě jednou najde

Otvírám sešit, protože tady chci přežít, už se nedokážu těšit na dně vě mě někdo leží. Musím se teď šetřit, řešit už nic nechci. Běž pryč! Nechci tě mít v mysli, vím že to tak bude lepší. Bude mi fakt líp až zmizneš, ty si na to rychle zvykneš, hned se zvedneš, vezmeš mé srdce do dlaně, zmáčkneš. A já umřu a už nebudu cítit žádnou faleš. To co meleš a že se mi pořád do života pleteš. Neucítím bolest, polez nahoru a pověz kdo tu stojí rovně a kdo přešlapuje v hovně. Říkám pravdu slovně, schov mě, chci se cítit volně. Pojďme se chovat výborně, skromně, udělej to pro mě. Buď mě pořád šťastný, nejde o to, kdo co vlastní. Nebudem žít v pasti, zhasni, dám si ruce z masky. Odlepím vám pásky z očí z lásky točím život vzácný, protože je krásný ikdyž z krásy mívám vrásky. Zespod cítím zimu a z vrchu zase teplo. Srdce jenom samou díru, už nepoznám co je peklo. Řeklo se že zhasnou mi i poslední světlo. Zpět loučím se, svět loučí se se mnou jednou větou. Klečím, brečím, slyším jenom hlasy malých dětí. Z plna hrdla křičím, níčí mě to. Kde si?! Procházím temné lesy, celý vesmír, ale nejsi tady. Nevidím tě, protože stojíš za mými zády. Miluju ten pocit zrady ze srandy se dívat, smrtce do očí a zírat na ní když na mě chce plivat. Stalo se to víckrát, víc než tisíckrát a víš jak? Pořád se směju, nemusím to dál skrývat. Začala si zvykat na to že sem od ní odešel nebo odešla ode mě? Asi sem jí obešel, obrečel, oklečel, věčně oječel, společně našel stebou tu cestu vyjímečně, do nebe konečně.