Madam ODMÍTNUTÍ

Pamatuju jako malej, stále jsem psal slova,
-který chtěl jsem dát tý pravý, ale čas je lehce smazal.
A teď sedím na posteli a sleduju z okna nebe,
přemítám ty okamžiky, a vzpomínám na ty chvíle.
Ve kterých jsem si myslel ~ jak je vážně geniální
připravit si proslov a jen ze sebe ho vylít.
Nedocházelo mi, že tohle pdostatu mění
Otevírá cestu rájem, ale samotou se brodí.

Díky těmto myšlenkám slýchával jsem hlas,
patřil madam ODMÍTNUTÍ, který kazil všechno v nás.
Ale i tak děkuji ~ téhle něžné paní,
že mi ukázala smysl, jak nevnímat zklamání.
Jak otevírat oči, když stále padaj(í) slzy
jak vylovit ta slova, která skrývají v srdci.
jak se vyspovídat, když nemáš se komu,
když už není kdo by chtěl, chytit Tě za ruku
Láska a život nejsou tak odlišné věci,
obě založeny v ironii, obě umí změnit.
Dokáží Tě zničit, jedním mrkem oka
pokud nejsi empatický, nemáš v nich co dělat.

A tak beru papír, a píšu jak to cejtím,
nestydím se za svůj názor, ani, že Tě všude vidím.
Všechno je to od srdce, psaný podle pravdy,
nic jsem si nepřipravil, jen nechal průchod srdci.

Pořád otevírám oči, jestli se mi neobjevíš,
a já nebudu snít - miluji Tě, to už víš.
nechci být tím druhým, nechci býti kapitoulou,
kterou jsi přeskočila, listuješ a hledáš jinou.


Každý květ společného souznění - nepřestává růst,
kvete v ustálení