Pořád stejný příběh

1)
Jen skutečný muž kráčí skrze déšť
je to celých 10 let, co se rozplývá v mlze
už vůbec nechápu, proč si chci koupit náboje
a proč se tak vymykám, proč jsem pořád nasranej
roky se mění v popel, na vzpomínky ve tvé ruce
na tváře a samotáře, který ti kreslí úsměv
lidi, co tě vezmnou do náruče, a chápou "jak je těžké"
chápou, jak se cítíš, a řeknou, že to zvládneš
Pakos, Abde, Veroniko, cením si vás za to všechno
za chvíle, co stojí chcípnout, žít pro vás jak pro nikoho
Nahrávám to pro vás, abych si jednou připomněl
kdo při mě stál tu dobu, ve chvílích, když jsem krvácel
v době, kdy mi zapadalo slunce, byl to jenom váš usměv
který kreslil ten můj, a za jsem fakt vděčnej
Dokážu vám odpustit, ale nedokážu zapomenout
na lidi, co se na mě vysrali, vymazali moje jméno

2)
No a teď si představ, žes prožil to co já
a počítáš všechny hodiny, který si ztrávil sám
a nechápu, proč si myslíš, že mi ublíží rána pěstí
přijde mi to směsný, vůbec nevíš, co jsem prožil
už se vážně nechci dívat, jak mě ničí každá další dávka
každej blbej miligram, kterej si večer musím dát
rozpadám se zevnitř, a všechny moje tracky
nedokážou vyjádřit, ani desetinu toho, co cítím