MAGIE

V kraji, kde vítr kácí stromy,
nevisí žádné varování
"Zmizte, sic psychiku vám zlomí
voodoo a jiná čarování!"
Od pradávna měl vždy skryté přání,
nechť život se drží koleje,
jež prochází klidem bez ustání,
pohodou bez brzd závěje.

Však uvízl mezi dvěma domy,
z nichž jeden byl starší o poznání.
Kroužily o nich četné fámy,
nezosnované pro zasmání.
Měl pocitů fůru k rozdávání,
pocítil síly magie.
Černá i bílá byly k mání
a bily se jak dvě fúrie.

Obklíčen těmi blesky, hromy,
všimnul si vzduchu mihotání.
Výjev, ten zdál se tolik známý
ze silnic v letním hicování.
Zleva se neslo skřehotání:
"Vstup! U mě se každý poměje."
To z temna se dralo sprosté lhaní,
šířící plané naděje.

Ovšem kroky své mířil ke stavení,
kde vzduch voněl květem šalvěje.
A při prvním ranním kuropění
zjistil, že ve svém domě je.