Balada o smutný holce

Na slunci je často hodně smutno,
davy blouděj bez ducha,
jak je snadné klesnout ke dnu,
snaží se říct, jsem tu já.

Možná, že život nemá smysl,
možná, že světlo žere tma,
zkouší napříč projít davem,
uplakaná, bezbranná.

Vprostřed davu mrtvých duší
slunce nesvítí,
na zemi suchá růže,
kolem květy.
Vprostřed davu mrtvých duší
slunce zapadá,
na zemi malá holka,
v dlaních střepy.

Vůně růže ztrácí smysl,
když je smutná zahrada,
vedle holky jedna leží,
nevykvetlá, vyrvaná.