Malý zajíček

Šel malý zajíček parárarárará
Přímo od svých tetiček parárarárará
A v pytlíčku na zádech,parárarárará
Nesl pár čokoládek.Parárarárará
A v ručičce košíček parárarárará
A v něm plno vajíček. parárarárará

Pospíchá podél potoka,těší se na svá volská oka.
Pospíchá,pospíchá,nestačí mu dech,tíží ho ten pytel,na zádech..
Má chuť na ty dobroty,tak už spěchá do své rodné nory.


Zajíček běží dál a dál,-pospíchá-je tu sám a sám.
Tu spadne,na keř,růžový,
utrpí velký šrám bolavý.

Když doběhne domů,ztrhaný jak bič,dostane na zadek,že byl dlouho pryč.
Malý zajíc,pláče vzlyká,že mněl moc chut na volká oka.

Tak navštívil tetičku parárarárará
tu,který má slepičku, parárarárará
Dostal od ní košíček parárarárará
plný bílých vajíček parárarárará.
A od druhé tetičky parárarárará
dostal čokoládíčky parárarárará.
Ta má v pytli na zádech,
z tíhy pod ním už mu dochází dech.

Maminka mu řekla:MÁŠ CHODIT VČAS!
A dala mu na šrámy hojivou mast.

Od té doby zajíček,parárarárará
Vždycky od svých tetiček parárarárará
Vrátil se vždy včas.