Poslední veřejné oběšení v západní Virginii

Smutný příběh chci vám říct:

Je o chlapci, který měl svůj život rád a přesto jím pohrdal.
Čtyři stěny věznice jen má v jednom rohu pryčna dřevěná
na ní leží Johnny Caplet rváč co se rval a nenáviděl pláč

Čtyři stěny okno a v něm mříž
za tou mříží kytku uvidíš
přimhuř oči a dej hlavu blíž
za mřížema slunce západ zříš.

Johnny věděl co se stane dnes
až odejde z jeho cely kněz
šibenici že mu staví kat
že už nikdy nebude se smát.

Kněz mu říká Johnny to mi věř
z týhle cely živej nevyjdeš
Johnny na to kdybych si moh přát
chtěl bych s mými kolty pochovat.

Na skále kde stála moje chýš
postavte mi jen dřevěnej kříž
za mřížema kytka uvadá
Johnny Caplet smrti propadá.

Až se bude slunce sklánět za tu velkou holou skálu,
v tý starý kamenný kapli zas začnou zvony zvonit,
tak já vím, Johnny, že to bude naposled,
co ti příjdou všichni muži a holky,
který znáš, poslední sbohem dát.

Tak skončil se příběh co musel jsem vám říct
o chlapci co neuměl se bát,
Že nemusel snad zemřít to může se vám zdát
on neměl nikdy falešnou hru rád.