Jablunka

Tam v ůdolí u bílejch skal, voní jablůňěk sad
a kmínky hlídač přivázal ať můžou z příma stát
ten sad se táhnul pod strání až tam kde stával kříž
v tom z dálky divný hvízdání se neslo blíž a blíž.

Tulák měl v ranci písničku a slípky cestou krad
když stratil v trávě tkaničku na míste zůstal stát
ten vandrovník byl línej hoch a bosej nechtěl jít
tu dostal nápad že by moch jablůňce šňůrku vzít.

Pak děště kroupy střídali a vítr silně dul
jablůňku snadno vyvalí vždyť schází jí ten kůl
však bouřka přešla vítr stich a teď se světe div
ten strom se ohnul pak se zdvih je krásnejší než dřív.

Jablůňka od té příhody zestárla o pár let
však spoustu sladké ůrody jí můžem závidět
já nejsem žádnej zahradník však říkam na svou čest
když volnost stromkům prospíva i nám snad dobrá jest.

Když volnost stromkům prospíva i nám snad dobrá jest.