Henriette

Tvoje bezcitný oči, tvý toxický rty,
jedny z věcí, který jsem si přál.
Jen vlastní vinou můžeš za to ty,
že bych tě nejradši zakopal.
Vzalas mi všechno a nedala nic,
až moc jednoduše jsem se vzdal.
I na tebe dojde, každej ruk má víc,
s velkou chutí bych tě podřezal.
Ale nemůžu se ani hnout,
jak těžký je zapomenout,
přeju si zapomenout.

Dá dá dá, nic nedává. 2x

Pár přijemnejch slov tim tvým příjmeným hlasem
a jsem opět tam, kde jsem byl.
Nechci si přiznat, že lítám v tom zase,
proč jsem tě ještě nezabil?
Sliby jsou chyby, ty chybuješ pořád,
ani přesto bych nepřežil,
kdybys nebyla se mnou a kdybych tě neměl,
tak bych se nejspíš oběsil.
Ale nemůžu zapomenout
a s časem už nedá se hnout,
přeju si zapomenout.

...