Bárka

Plul jsi sám na vratký bárce,

svedla jsem Tě na Polárce

do ústí dmoucích se moří,

ztroskotal jsi

na mém loži

Převtělená do Venuše

vezmu míry nahý duše

Ohromím Tě silou hromů,

zapomeneš cestu domů



Jsem Sirénou i Harpyjí,

vábným zpěvem Tě opiji

Nad přízemní horou sutě

na svých křídlech unesu Tě

Vystavenou v Orionu,

nejjasnější z milionu

hvězd, vypálím do ledu

neztrácej se mi z dohledu



Do obelisku kamenného,

Slunce disku zatmělého

Tvoje jméno hrotem, tuší,

šípem z Artemidiných kuší...

Zasáhnu Tě vlastní lestí

opodstatněnou pověstí

A pak spolu v jedné lodi

Mléčnou dráhu budem brodit



Jsem Sirénou i Harpyjí,

vábným zpěvem Tě opiji

Nad přízemní horou sutě

na svých křídlech unesu Tě

Vystavenou v Orionu,

nejjasnější z milionu

hvězd, vypálím do ledu

neztrácej se mi z dohledu



Athény sladká melodie

na Měsíc si teskně vyje...

Tvůj rukopis je Písmo Svaté,

k nohám přinesu Ti rouno zlaté

Jsem poblázněnou Médeou,

jen nezabij mě nevěrou

Dál potácím se na Polárce,

nenechám Tě

zmizet v dálce!



Jsem Sirénou i Harpyjí,

vábným zpěvem Tě opiji

Nad přízemní horou sutě

na svých křídlech unesu Tě

Vystavenou v Orionu,

nejjasnější z milionu

hvězd, vypálím do ledu

neztrácej se mi z dohledu