Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
Non riesco a vedere il chiarore dell'alba,
la notte mi vive.
Nei meandri, formiche a milioni
intense si muovono.
Luci fredde, luci al neon
dipingono una scena blu.
A volte mi chiedo se mai un giorno salirò su.
La vita è una corsa senza meta:
qualcuno mi insegue.
Sulle scale che salgono lente
formiche respirano.
Che cos'ho oltre lo stress
che mi faccia compagnia...?
Vuoto e sperduto galleggio in un'arida via.
Fragili volti senza domani
davanti ai miei occhi coperti di ghiaccio.
Un cuore d'acciaio comanda la mente:
la macchina umana è dentro di noi!
La notte che soffoca dentro il dolore,
invade le strade.
Nelle grandi metropoli
uomini incerti camminano.
Robot di sangue ormai,
vestiti di normalità,
spremono le ultime gocce della città.
Un grido assurdo scintilla nel buio,
la notte si ferma, si volta a guardare:
davanti ai miei passi l'asfalto si crepa,
c'è un seme che spunta:
un fiore nasce già! (2v)
Nemůžu vidět světlo úsvitu,
žiji nocí
V městech, se miliony mravenců
intenzivně pohybuje
Studená světla, neonová světla
vykreslují modrou scénu
Někdy si říkám, zda jednoho dne budu pokračovat.
Život je závod bez cíle,
někdo mě pronásleduje
Na schodech stoupá zpomalení
mravenci dýchají
Jak já jsem se dostal přes stres
který mi dělá společnost?
Prázdný a ztracený odplouvám v suché cestě
Křehké tváře bez zítřka
před mýma očima pokryty ledem
Mysl ovládá srdce z oceli
uvnitř nás je stroj-člověk!
Noc, která se dusí v bolesti
napadne ulice
Ve velkých městech
nejistí lidé jdou
Robot z krve nyní
normálně oblečený
zamáčkne poslední kapky města
Pláč nesmyslnou jiskrou ve tmě
noc se zastaví, otáčí se k pohledu
před mými kroky se asfalt protrhne
je semeno, které klíčí
teď se zrodí květina! (2x)