Ss

A tak se stalo,
že není návratu.
Ticho je vše, co zůstává
a zůstává i prohra
následovaná bolestí.
Svět byl její
světelná postava.
Ale jen pro mě
byla mé tlukoucí srdce
v hrudi.

Ale v tomto dni
na onom místě,
se zlomila pýcha
a také její srdce.

Dnes - se toulám
lesy,
nazpět údolím.
Dnes - jdu
propastmi,
bez cíle - neúnavně.
Dnes - kráčím
vesnicemi.

Její obraz ve mně,
dnes - její slzy pálí.
A tak je piju.

Tady jsem člověk
a líbám svou bdící touhu.
Tady jsem cizinec
a líbám svou bdící touhu.

Ale mnohem hlubší,
hlubší než touha.
Tam schovávala
svůj život před světem.
Bezmocně se chvějící
natažené ruce.
Potřísněné krví a
zmrzačené je její tělo.

Jednou u ní dopadlo světlo,
a zářila - a zářila.

Tak leží dole na zemi
a já slyším
křik - to ona křičí.

Zlomená a poražená
vysmívá se celému světu.
Jednou u ní dopadlo světlo,
Odplivla si a dnes leží
ve své krvi.
Na kraji cesty v příkopu,
očekává smrt
v bahně a hanbě.
A slyším ji křičet.
Jak křičí...

Naposledy jsem byl v tom údolí,
ještě jednou v propasti,
ještě jednou v hrobce.
V ní se teď schovává,
je pohřbena
a zakrytá.
Sotva si troufne -
Sotva si troufne se na mě podívat.
Já si netroufám.
Kůže se dotkla kůže
Sotva se odvážila-
Sotva se odvážila se na mě podívat.
Dotkni se kůží na mou kůži.

Váhavě se narovnám,
ona se také váhavě narovnává.
A pokládám tu ruku, která
je blíže u srdce.

Poslední polibek byl pro mě,
Srdce následuje duši.
Výkřiky utichly.
Výkřiky utichly.