Adriana

Postávala kdysi před ústavem,
tvář si hřála ohněm, co z oken plál.
Nevnímala, co se dělo kolem,
její pohled sledoval jen zlatý žár.

Chvíli na tom místě ještě stála,
měla šaty po benzínu vonící,
bez výčitek, možná se i smála,
slyšela jen vnitřní hlasy prosící.

Už to začíná, vejdi v žár,
za vše odmění se ti král.

refr:
Adriano, teď klečíme před tebou,
Adriano, tak už se obětuj.
Adriano, vždy stojíme za tebou,
Adriano, tak už se obětuj.