Obraz Doriana Graye

Střelte si páni na ty růže,
z těch kytka nikdy nezvadne,
ten pugét ze střelnice u "Černý krasavice"
vám léty omládne.
Střelte si páni na ty růže,
z těch kytka nikdy nezvadne,
ten pugét ze střelnice u "Černý krasavice"
vám léty omládne.

Jednou malíř na střelnici
z pultu zvedl pušku,
jedno oko zakryl řasou
druhým hlídal mušku.
Trefil růži každou ranou,
papírovou, malovanou,
až z nich pugét byl,
pak mě pozval do hospody,
z který vedly dlouhý schody
na půdu, kde žil,
na půdu, kde žil.

Říkal tomu ateliér,
měl tam věci zvláštní,
polámaný, rozhozený,
jako zbytky vášní.
Vypravoval až do rána
o portrétu Doriana
příběh prastarej,
o tom jak se obraz měnil
podle toho, co si prožil
pan Dorian Gray,
pan Dorian Gray.

Střelte si páni na ty růže,
z těch kytka nikdy nezvadne,
ten pugét ze střelnice u "Černý krasavice"
vám léty omládne.
Střelte si páni na ty růže,
z těch kytka nikdy nezvadne,
ten pugét ze střelnice u "Černý krasavice"
vám léty omládne.

Uhranul mě abych nahá
k obrazu mu stála,
k obrazu, kterým bych mladá
navždycky se stala.
Snad že mi ten obraz líbil,
snad že se mi malíř líbil,
stoupla jsem si tam.
A pak přes to malování,
došli jsme až k milování,
obraz ještě mám,
obraz ještě mám.

Visí obraz nad střelnicí
už ho nemám ráda,
připomíná, že mi mládí
ukazuje záda.
Snad se malíř málo snažil,
obraz se mu nepodařil,
nemění svou tvář.
Já však každou novou poutí
stárnu víc a to mě rmoutí,
že byl malíř lhář,
že byl malíř lhář.

Střelte si páni na ty růže,
z těch kytka nikdy nezvadne,
ten pugét ze střelnice u "Černý krasavice"
vám léty omládne.
Střelte si páni na ty růže,
střelte si páni na ty růže,
střelte si páni na ty růže,
střelte si páni..! Na ty růže...