When The First Love Ends

První polibek ochutnal, jako slzy.
Byla to láska, jako v dramatu.
Jako by čekal na správný moment, zvonek odjezdu zacinkal.

Mrazivý zimní vítr otřel moji tvář.
Foukala jsem na své ruce a třela je o sebe.
Město je ozářeno osvětlením, jako kdyby bylo sesláno kouzlem.
Holé stromy v široké ulici jiskří.
Prostě jsem to nedokázala říct.
Mé city, které držím v sobě.
Tohle je to, co jsem se rozhodla udělat, takže....
Je to v pořádku.
Už se neohlédnu zpět.

Děkuji ti a sbohem.
Hořkosladká neopětovaná láska.
Kdybych se teď zastavila, mohla bych začít vzpomínat na naši minulost a proto...
Děkuji ti a sbohem.
Nebudu vůbec brečet, takže..
V ten moment, když jsem si to pomyslela.
Zlehka začal plynule padat sníh.
Když jsem se ho dotkla, tak se rozpustil a zmizel.

Široká ulice, která pokračuje ke stanici.
Páry, které se přitiskly k sobě, se zdály být šťastné.
"Hej podívej, tohle je první sníh za tuhle sezónu!"
Chtěla jsem takhle být s tebou.
Poprvé jsem dělala
ručně pletenou šálu.
Jak bych ti ji mohla dát?
Zbabělec, jen jsem se bála.
Jestli se to stane vzpomínkami,
můžu se pohnout dál spolu s nimi.
Je to opravdu pravda?

Děkuji ti a sbohem.
Jednou čas jako tenhle musel přijít.
Věděla jsem to, že ano?
A přesto...
Děkuji ti a sbohem.
Moje tělo se chvěje.
Vlak tu bude kařdou chvíli.

A to mě teď právě..
znepokojuje.
"Chci, abychom byli spojeni!"
Jak moc jsem si to přála.
Moje ruka je prázdná.
Hej, tohle je to, čemu říkáme sbohem?

Vím,
že musím jít.
Vím také, že jsi milý, tak
" Prosím, nech tuhle ruku jít! "
Jsem šťastná, že jsme se potkali.
Miluji tě.

Děkuji ti a sbohem.
Nemůžu říct jediné slovo.
Jen na chvíli, dej mi odvadu promluvit.
" Hej, um. "
Rty, které se chystaly promluvit.
Vzdálenost k tobě se stala nulovou.
Jen pro teď můžu brečet?
Tady už není potřeba slov,
jen mě prosím pevně drž!

Příští rok v tuhle dobu,
Jsem zvědavá, jaká budu.
A jaký budeš ty.