Slet divnejch ptáků

Na pokroucenej generační strom
se slétaj z dálky hejna divnejch ptáků
Už greenhorni se stavěj do haptáku
a ze smrákání temně duní hrom

Zní kytary horce tepe jazz
a ptáci křídlo vedle křídla sedí
má slunce na obloze barvu mědi
a na strom ptáků marně štěká pes

To přece ví každej pták
proč (že) se domů vrací
má doma chléb
má svou stáj a má svou klec
Vrací se rád jako vlak
slepou navigací
když poznal svět
jako květ mu voní rodná pec

Přes pohoří a prachem bílejch cest
se vracej ptáci na jaře vždy domů
pod bukolickým štítem (stínem) lesních stromů
čtou dojatě svůj modrý manifest

Ten mlčenlivý sbor co poznal svět
má pružná nikým nestřižená křídla
a kde jsou generace moudrá zřídla
má právo jiným ptákům vyprávět