Samota

do tváře čas mi hlubokou brázdu samotou vyrejval
tělo je rozeschlej prám,když pluješ stále jen sám
co je ti platný,že si kapitán
do zrzavejch strun svýho banja dávno jsem nezahrál,
že jsem byl stále jen sám, v srdci mám nejeden šrám,život je tvrdej ikdyž jsi kapitán
a tak vždy zůstaneš sám nikdo ti nepoví
jak máš žít,abys byl milován
a tak vždy zůstaneš sám a koláč medový
za tebe sní kapitán Korkorán
na tváři mech mám z dalekejch cest
tam do hor a údolí
z košile mám jenom cár ze smečky zbylo psů pár
co bude dál mi nikdo nepoví
v kapse mám prach vodřenej z mincí,který jsem
prodělal
já jenom samotu znám,tak sakra co dělat mám,
abych měl jednou na pořádnej flám
a tak vždy zůstaneš sám nikdo ti nepoví,jak máš žít abys byl milován
a tak vždy zůstaneš sám a koláč medový za tebe sní kapitán Korkorán