Proklínám

Když už pláče paní s kosou, pak slzy zřídka minou cíl,
svět zkrápí rudou rosou, stejně bych stěží věčně žil.
Tvá píseň sluch mi trýzní, rád soudíš, sám však nevíš nic.
Jsem vinen v poušti žízní, už dávno chystám se ti říct:

Vyzývám na souboj nebe, vařící krev z toho mám,
obloha strachem sténá, že já proklínám.
Proklínám zbabělče tebe, na pranýř tvou lásku dám,
nevinní hodí kámen, jen já utíkám.

Svěř se dítě do mých dlaní a já tě zbavím tíhy tvé.
Ač střízliv, šel jsem za ním, neviděl zuby jedové.
Mám záhon černých růží, nad hrobem tyčí se jak stráž,
tou krásou dech se úží, jsi blázen, odpověď mou znáš.

Vyzývám na souboj nebe, vařící krev z toho mám,
obloha strachem sténá, že já proklínám.
Proklínám zbabělče tebe, na pranýř tvou lásku dám,
nevinní hodí kámen, jen já utíkám.

Vyzývám na souboj nebe, vařící krev z toho mám,
obloha strachem sténá, že já proklínám.
Proklínám zbabělče tebe, na pranýř tvou lásku dám,
nevinní hodí kámen, jen já utíkám.