Samota

Sedím sám a plamen svíce tiše zhasíná, jenom měsíční svit oknem dovnitř vchází

Na svítání s její tváří marně vzpomínám, proč jen neví, nikdo neví, jak mi schází

Málo jsem ji hřál, když tu byla, bránil jsem se, dál pro mě žila

Její kroky jsou teď vzdálené

Zůstat s ní měl jsem, dávno vím a přání její znát já chtěl bych tisíkrát

Náhodná, láska nádherná, když jménem tvým tě zavolá a nejseš víckrát sám

S další lahví vína ďábel náhle přichází, šeptá: „Tak ji ještě hledej“ – já to vzdávám

Nemám sílu dál jen ptát se, víno bývá špatnej rádce, bát se nepřestávám

Místo slunce déšť, vítr, slzy. Místo žáru mráz přišel brzy

Plamen lásky v dým se promění

Zůstat s ní měl jsem, dávno vím a přání její znát já chtěl bych tisíkrát

Náhodná, láska nádherná, když jménem tvým tě zavolá a nejseš víckrát sám

Cíle prázdný jsou, sám když bloudím tmou, hvězdy blednou, cesty se ztrácej

Svítání, láskou strádání ve mně náhle zůstává

Dávno, měl jsem říct už dávno, slova láskou slíbená a stačí jen tak málo, stále při ní stát