Cesta štrýtu

Indy a Wich, to znáš, žádnej toy ani kýč, možná si vzpomínáš.
Vypálený pražský stýlo a žádnej stres, to ti povídám.
Indy a Wich, kluci ze štrýtu,
ty vole, ty vole je to tak, tak...
Pojď s náma tohle ti snad nestačí.

Existuje spousta cest, hor, řek a měst
a spousta možností jak po nich jít, lízt, plavat i žít,
ale pouze cesta ulicí je plná příběhů, tajemství a kouzel.
Já do ní každý ráno probouzel se
ať byla hojnost, ticho, binec a nebo nouze,
budík zvonil jednou krátce a jednou dlouze.
S Wichem a s klukama vzdali jsme se touze odhalovat spolu realitu.
Cesta štrýtu je zrdcadlo nastavený žití,
trojrozměrná projekce mýho, tvýho bytí a neni zbytí,
v rymtmu uličního beatu nastupujem a na bázi zvanou stezka štrýtu
co nezačíná nekončí, nestačíš ty, stačí osud s tebou tančící
tanec svý předem daný doby každou chvíli měnící tý podoby,
né však hobby, skoro by jsem řek´, že se mi to teďka jeví naruby.
Všechny cesty vedou tam a všechny taky zpět, ale jenom jedna skrz
a tu smíš vidět a tou je svět plnej barev, tance, vět
na něm kontinent unie východní a v ní pohádky jsou dlouhý jako tisícere dní
přece překvapení není nikdy dosti, od prvního dne až k dospělosti
existuje spousta náhlejch změn a okolností,
konfrontací s veřejností a jinejch možností.
Co tě provází tím spravným směrem, kam se dáme, kudy půjdem a kam směřujem.
Ale jedno zůstává a tím je štrýt, další kolo rýmů nastává, můžeš se zas nasytit.
Poetikou a muzikou vlastní a rodičové se furt ptaj: "Tak jste smutný nebo šťastný?"

Ha bete-betonovej plac namaluj strom a nebo písmeno za svoje jméno,
už bylo dávno řečeno, nač využít kuráž, čeho se vzdáš náš bude dnešní komentář,
sto věžím zanech duši tělo svý jim zaprodáš uvaž až jak se zachováš a pochyb zanecháš,
pouliční koláž sestříháš a poskládáš, zkušenost máš, už dávno nehledáš,
úseky vzpomínek ke složení nasbíráš...

A, sedící bezdomovec v klobouku je jeho svět,
pár korun třpytí se v něm za flašku se změní hned,
co nevidět mu tenkrát přišla z práce výpověď.
Několik vět, padesát let na krku co má bejt tak jak,
se tedy volně rozhodnouti má tou cestou štrýtu každý jiným směrem pospíchá a ubírá se dál,
koho mám žít, legal nebo ilegal? Anonym zneužití moc možností bez jména.

Indy a Wich, to znáš, žádnej toy ani kýč, možná si vzpomínáš.
Vypálený pražský stýlo a žádnej stres, to ti povídám.
Indy a Wich, kluci ze štrýtu,
ty vole, ty vole je to tak, tak
Pojď s náma tohle ti snad nestačí.

MC´s maj svý walkmany plný hitů, B-boyové bývaj děti nalámanejch beatů,
writers každej večer ve dnech odolávaj tlakům stresu síly dynamitu, neptal bych se proč a neptal bych se jak,
na cestě je další vlak a kolem prošel ve svý vestě nádražák, avšak byl trochu na mrak,
měl zakalenej zrak, a tak nes mrak, další vzkaz od kluků toho štrýtu, co věřej oldskoolovejm mýtům.
Image je na nic, tak následuj svůj štrýt, nevyměnim za nic co se dovim, tak to chci mít.
Na začátku byla dóza plná barvy, noční Prahy story, tma, strach a vítězství a změna larvy na motýla,
co poletuje, dělá značky a šetření každý kačky, noční mise, skéro, pokuty a jiný sračky.
Stres jsem zničen, použil jsem hudbu a rým už nemáme na to s Wichem trávit celý noci na ulici.
Počítej s tim, že já s nim a LA4 klukem teďka krmíme se zvukem, naše sousedy prej vyrušujem hlukem,
přitom komentujem dění, jsme hlásná trouba ulic, první víme co se mění.
Vždyť jsme ti, kdo šlapou svojí cestou vybranou a zabejvaj se tou nekonečnou napůl hrou,
co svý vlastní určený pravidla mívá, tak jako večer padne tma a ráno se zas rozednívá,
světlo vchází do ulic a jejich nároží, plný dobyvatelů, zewlů, chudáků a jinejch jejich obyvatelů,
co pijou jedi, dělaj děti, v zemi panelů a naleštěnejch zlatejch andělů.
Prej jsme generace next a o tom je můj text a každá jeho věta vnáší světlo,
vysvětluje princip uličního světa, co tu s náma je už léta.

Zatim díky, za život nebudu rovnat pravdu tomu moje triky teď potichu spěchaj dopředu ne hned,
naše rýmy jsou teď celý z ulice, života ne klec, proto nejsme líný, proto teď a tady,
teď a tady my jsme mladý projdu klec ne, nebudu sám, je nás víc, co cejtěj svobodu ve slovech bez hranic,
teď Peneři hosti na vlnách, Indy a Wich, jsme writeři...
Nebudem dál poslouchat, že graffiti je kýč, Ladronka žije dál, možná ještě víc
a svobodu mysli nezastaví totiž nikdy nic, teď nazdar pro Warm a nazdar pro Salim.
Pod pavučinou takovou se nachází štrýt po něm lidi jak mravenci zkoušej chodit,
dráty vedou od tramvaje nit a o patro vejš je cítit ulice uzavřená, cestou necestou shora uzamčená
a každý hledá tu svou, možná osudem sudem danou přidělenou se správnou stranou zlou i dobrou,
je tvá, tak jako každý svou má, tak i já jdu městem pod pavučinama mezi lampama se stínem u nohou,
se svou identitou ztracenou, schovanej v sajrajtu města mě zvou, vostat s Prahou.

Indy a Wich, to znáš, žádnej toy ani kýč, možná si vzpomínáš.
Vypálený pražský stýlo a žádnej stres, to ti povídám.
Indy a Wich, kluci ze štrýtu,
ty vole, ty vole je to tak, tak
Pojď s náma tohle ti snad nestačí.