Rutina

každý den ten stejná pohádka
připadá mi to jako špatná hra
dny se opakují
ostatní si semnou hrají

nebudu nic namítat
nechám je si hrát
nemá cenu něco podnikat
musím čekat a čekat

už to nemá cenu
nebudu hrát tu hru
kéž by šlo přestat
a s něčím jiným si hrát

srdce v jednom ohni
tělo už umírá na smetišti
duše se snaží odletnout
něco ji chce zpět stáhnout

nebudu si nic namlouvat
musím až dokonce sám hrát
nemůžu se zlobit
ale ani to zkrátit

život je pomalá cesta k smrti
oni ji hlídají
nebudu se na to koukat
je čas umírat

už si pro mě pomalu de
hned mě tu najde
moje vysvobození je blízko
co to je už se mě to dotklo

nic se mi nestalo
tak co bude? halooo
stojím nechápavě
jen se na mě usměje

stína mi hlavu
na jejim hradu
smrt odchází spokojena
bylo to vysvobozeni z tohohle světa