Rybník

1. Zdvihl jsem výš tvoje nádherné tělo
až k pasu, řekl, lásko, pojď blíž.
Mělas sukénku modrou někde až na kolenou
a ze zdi z křížku se na nás díval Ježíš.

A pak v domku tam u vás, u vody, u rybníka,
hvězdy spolu jsme počítali.
Ta první je pusa, ta druhá řekla pak k nám,
ať okna zakryjem, ať láska ze zhalí.

Ref: byla jsi má, byla jsi má,
tělo poddajné tu noc jsem měl.
A v rybníku ráno dvě těla nahá,
kdo chtěl, na hrázi uvidět směl.
Kdo krásu dá, kdo krásu dá,
dostane zpátky jí jakoby chtěl,
v lesní samotě vykřičet v nahotě slib,
a skála vrátí mu tajemství těl.

2. Nikdy tě nikdo nebude mít tak rád,
tak jako mě asi nikdy jiná.
A kdyby přeci jen, pošli po rybníku,
šňůrku, co dnes ti vlasy tvé spíná.

Zkalené podzimní barvy má les
a já miluji ten jejich kal.
Když v mlze se po ránu s tebou probudí ves,
jako by Kolumbín s harfou tu stál.

Ref: byla jsi má, byla jsi má,
tělo poddajné tu noc jsem měl.
A v rybníku ráno dvě těla nahá,
kdo chtěl, na hrázi uvidět směl.
Kdo krásu dá, kdo krásu dá,
dostane zpátky jí jakoby chtěl,
v lesní samotě vykřičet v nahotě slib,
a skála vrátí mu tajemství těl.